Kraniosakrální terapie


Kraniosakrální terapie je velmi jemná, manipulativní technika, která podporuje přirozený mechanismus člověka k vylepšení fungování mozku a míchy, k rozptýlení negativních důsledků stresu a zlepšení zdraví a zvýšení imunity.

Techniky kraniosakrální terapie jsou zaměřeny na nejvyšší možnou harmonizaci pulzující energie a tím na aktivaci vlastních, samoléčebných schopností těla. Jedním z pilířů kraniosakrální terapie je využití vzájemné propojenosti jednotlivých částí těla s orgány, energetickými centry, emocemi, mentální a duchovní rovinou. Jejich vzájemným ovlivňováním touto velmi jemnou technikou dotykového i bezkontaktního působení  na člověka se tak spouští podvědomé samoléčící procesy v lidském těle, které napomáhají k obnově a udržení zdraví.
Jak to vlastně funguje?Tato metoda vychází z poznání, že každému fyzickému projevu nemoci předchází dlouhodobá disharmonie na jemnohmotné úrovni a že mezi pánví ( os sacrum ) a lebkou ( cranium ) existuje významná souvislost, která se projevuje v páteřním kanálu, který tvoří spojení mezi kostí křížovou a lebkou. Zde pulzuje liquor cerebrospinalis ( mozkomíšní mok ), který omývá, vyživuje, detoxikuje a chrání jako tekutina náš mozek a míchu a je kraniosakrálním systémem pumpován frekvencí 6 - 10 krát za minutu.
Jeho správné proudění je základem zdravého fungování nervové soustavy a tak i celého organismu. Tento rytmus "přílivu a odlivu" se však neomezuje pouze na míchu a mozek, ale účastní se jej všechny kosti, šlachy a vnitřní orgány. Zkušený terapeut jej dokáže nahmatat kdekoliv v těle.
Jemná vibrace, která přitom vzniká se šíří do celého těla.
Kraniosakrální terapie pracuje s přirozenou schopností každé živé bytosti spojit se s vnitřní moudrostí a zdravím uvnitř sebe sama.
(čerpáno z knihy Michaela Kerna - Dech života, nakl. Fontána 2011)
Biodynamická potence (životní síla, energie) podle vlastní moudrosti sama volí, ve kterém místě těla chce pracovat. Dovedností terapeuta je být pro klienta plně přítomen a naslouchat jeho procesu. Systémem nijak nemanipuluji a nevkládám svou vůli, hlavním záměrem je dát prostor Zdraví (které je naším přirozeným vnitřním principem) a podpořit vás v procesu léčení.
Jak probíhá samotná terapie?
Při typické terapii klient leží, zcela oblečen v pohodlném oblečení na lehátku. Terapeut lehce přikládá ruce a naladí se na kraniosakrální rytmus klienta. Jemnou palpací a lehkým tahem uvolňuje místa lebečních švů, "prohřívá" a stimuluje jemné svalové skupiny v ose lebka - kostrč. Pracuje s celým tělem - tedy i na břišních partiích, pánvi, dolních končetinách. Každý pohyb je veden velmi pečlivě, přesně a pomalu. Při terapii se nehovoří, vlivem celkového zklidnění těla i mysli dochází ke zpomalení tepové a dechové frekvence, avšak tok mozkomíšního moku je doslova rozprouděn. S každou další opakovanou terapií dochází k uvolnění napětí, které později přechází i do každodenního života.  
Jak dlouho terapie trvá a jak často ji mám opakovat?
Délka terapie je cca. 60 minut.  Je založena na principu, že vaše tělo si samo řekne, zda je mu terapie příjemná a jaký užitek mu přináší. Po terapii si dopřejte několikadenní časový odstup, než-li si vytvoříte názor. Dejte vašemu tělu čas vyhledat případné problémy a bloky a  postupně a pozvolna se s nimi  vypořádat. Pro řešení  vážnějších zdravotních obtíží se doporučuje série 6 - 10 ošetření v kratším časovém odstupu (1 - 2 týdny). Jakmile nastane úleva, postupně se intervaly mohou prodlužovat.
Jsou nějaké nepříjemné vjemy?
Každý jsme originál  a proto i každý má jiné prožitky a vjemy při terapii. Jedno mají vždy společné - prožitky jsou velmi příjemné.  Zrakové vjemy jsou poměrně běžné - od vidění barev, různých živých vzpomínek z dětství, vůně, anebo zážitky podobné meditaci. Pokud ale nejsou žádné vjemy, neznamená to, že terapie nemá správný účinek a rovněž neplatí, že u stejné osoby se opakují podobné vjemy příště. Pokud při terapii usnete, znamená to, že tělo je dokonale uvolněné a nedochází k žádným svalovým spasmům, dýchání je prohloubené a volné. V tomto stavu je i terapie nejúčinnější.
Kraniosakrální terapie se osvědčuje zejména při:
- bolestech hlavy a migrénách, poruchách zraku, poruchách rovnováhy
- zánětech dutin, chronické rýmě
- bolestech zad a páteře, skoliźe, výhřezech plotének
- dysfunkcích končetin, poruchách motoriky
- endogenních (bezdůvodných) depresích, chronické únavě, stresu, nespavosti, apatii
- stavech po psychických a fyzických traumatech, pooperačních stavech
- tinnitu (pískání v uších)
- poruchách nervového systému (Parkinsonova choroba, Alzheimer)
- při "hyperaktivitě" dětí i při autismu, jako bezpečný a příjemný prostředek ke zklidnění (namísto toxických farmak)
- při poruchách soustředěnosti dětí i dospělých
- stavech po infarktu
- skleróze multiplex
- dlouhodobých následcích po mozkové příhodě (ztráty citlivosti, hybnosti aj.)
Musí znát terapeut všechny moje zdravotní problémy?
Upozorněte na případné kontraindikace - viz níže. Je jen na vás, zda chcete hovořit o svých problémech podrobněji. Důvěra a mlčenlivost jsou samozřejmostí.
Kdy se terapie nesmí provádět?
- při podezření na krvácení do mozku (mozková mrtvice, úrazy, cévní výdutě)
- při akutním výhřezu meziobratlové ploténky
- po čerstvých operacích páteře
- po nedoléčených úrazech
- u hydrocefalu (hromadění mozkomíšního moku v mozkových komorách)
Dílčí omezení - upozorněte prosím na:
- stav po operaci páteře
- těhotenství
- umělý kloub či jiný kovový implantát
- osteoporózu
Jaký je rozdíl mezi kraniosakrální terapií a osteopatií, kraniopatií či jinými metodami?
Kraniosakrální terapie používá mnohem jemnější dotek, nejde o "nápravu" silou. Nejedná se samoúčelně o rozpohybování kostí, ale kosti jsou užívány k tomu, abychom se dostali hlouběji do systému membrán a tekutin. Pohybování kostmi je zde tedy pomocným prostředkem. (čerpáno z knihy J.E.Upledgera - Ty a tvůj skrytý lékař, nakladatelství Modrý klíč 2001).
Kraniosakrální terapie formou hluboké relaxace
Tuto "variantu" Kraniosakrální terapie  vyvinula Češka, paní Vladimíra Skácelová, terapeutka s mnohaletou praxí a vynikajícími výsledky.
O terapii říká:  "Tato metoda je odlišná jak samotným přístupem, ke klientovi, tak i svým obsahem. Ten kdo řídí terapii, je tělo klienta. Terapeut zde hraje roli prostředníka, který umí ve správnou chvíli - kdy je klient připraven, použít nástroje, které ovládá, aby mu pomohl doslova nastartovat jeho vlastní samoléčící procesy v těle.  Protože každý z nás tuto schopnost v těle máme, jen ji bohužel málo umíme využívat. Nemusíme znát místa blokád, nemusíme diagnostikovat, hodnotit a už vůbec ne léčit, a přesto se klient uzdravuje. Uzdravuje se nejen na fyzickém těle, ale cítí se lépe zejména psychicky."

Maséři: Petra Macková. Objednávejte zde.